Jak jít za kolegou nebo kolegyní s citlivým tématem?

Aby šla práce dobře od ruky a v kanceláři fungovalo vše tak, jak se očekává, musí být čistý stůl. Pravda, a to i tak nepříjemná jako je nekvalitně odvedená práce, neadekvátní chování k zákazníkovi, a nebo zrada osobního rázu, musí prostě ven. 

Proč?

Protože když se problém neřeší, pomalu bobtná a narůstá pod povrchem. Všichni sice mlčí jako hrob, ale také vrhají ty známé pohledy, které mluví za vše. Nastává všeobecná nesoustředěnost, věčné nutkání něco říct a tento neblahý pocit ‚narušení‘ prostě ukončit. Problémy se ale dál nabalují a prohlubují v propast… Pak už stačí jen maličko, pomyslná poslední kapka, kdy někomu doslova rupnou nervy a v afektu vysloví něco, co už nikdy nevrátí zpátky. Nepřiměřená akce, která napáchá škody takového rozsahu, že už v práci nebude nikdy nic jako dřív. 

Kdo? 

Je jasné, že se do pokusu o vyřešení situace nikdo dobrovolně nepohrne. Obtížnou roli zvládne nejlépe ten, kdo má k dotyčné osobě nejblíž a také ten, koho se vzniklý problém dotýká nejvíc. V případě, že tento nelehký úkol padne na vás, nikdy nedopusťte hromadné pranýřování. Rozhovor na citlivé téma patří vždy mezi čtyři oči, nikdy více. Řešení konfliktů emailem, telefonem nebo sms zprávou jsou také tabu. 

Kdy? 

Čím dřív, tím líp! Zakažte si tendenci rozhovor oddalovat. Říkat si, že to třeba není takový problém, že se to stalo výjimečně, že příště se to nestane, hledat omluvy a výmluvy proč ne dnes a proč ne já vás zbytečně vrací zpět na začátek. V podvědomí stejně moc dobře víte, že si něco nalháváte, že se situace opakovat bude, že nikdo jiný něž vy na to nemá odvahu a že pouze vy si uvědomujete vážnost situace spolu s následky, které z toho vyplývají pro celé oddělení.  

Kde?

Správně zvolené prostředí je pro úspěch této diplomatické mise klíčové. Rozhodně se do takového rozhovoru nepouštějte náhodně mezi dveřmi kanceláře nebo o krátké přestávce v kuchyňce, kam má kdokoliv přístup. Pokud to čas a okolností umožní, domluvte si setkání nejlépe mimo pracoviště a po pracovní době. Reakce na takový rozhovor můžou být různorodé, ale s velkou pravděpodobností bude dotyčný potřebovat vaše slova poněkud vydýchat. Proto není moudré otvírat toto téma na místě, ke kterému jste zrovna uvázáni na dalších x hodin pracovní doby. 

Jak?

Základem je pečlivě oddělit pracovní stránku od osobní roviny. Skutečně složitá situace nastane tehdy, když v problému navíc sehraje roli morální aspekt. Například víte, že důvod, proč chodí kolegyně dnes a denně pozdě, a tím narušuje chod kanceláře, je ten, že má doma těžce nemocného manžela. Z osobního hlediska by to pochopit a tolerovat šlo, ale bohužel jste to právě vy, kdo ráno stojí až po uši v chaosu, omluvách a vysvětlování na všechny strany, proč opět není přítomna. Za každou cenu je třeba zachovat absolutní klid, diplomaticky a hlavně lidsky vysvětlit z jakého důvodu si děláte starost například takto: „Bojím se, že pokud budeš i nadále chodit pozdě, stane se průšvih, ty přijdeš o práci a my o skvělou kolegyni.“ Cílem rozhovoru není někomu ublížit nebo ho urazit, ale vyřešit problém a předejít katastrofě.